Last Action Hero

Ok, tak povinnost vrátit vesmíru rovnováhu beru na sebe. Spoiler alert: žádná adorace se na následujících řádcích konat fakt nebude:-). Naposledy viděno někdy v 90s (přičemž na tom nehodlám nic měnit) a kromě vtipného posteru na T2 se Stallonem v hlavní roli si z celého filmu pamatuju jen to neskutečné zklamání nad promarněným potenciálem, které jsem nechápal tehdy a nechápu jej doteď. Hrdinové mého dětství McTiernan s Blackem za kamerou, Arnie před kamerou a originální nápad s oblíbeným buzzwordem "meta" v době, kdy to ještě nebylo free-cool-in a přitom z toho vznikl tak nudný žánrový kočkopes, který se na konci doslova rozpadne jako domeček z karet (sorry jako:-)). 

Podobný Cravenův meta pokus A New Nightmare na poli hororu o rok později dopadl v podstatě stejně (tj. přinejlepším průměrně). Každý ať si samozřejmě preferuje co chce, ale zrovna tady ty názory o tom, že tohle je nějaký skrytý žánrový klenot, který měl jen smůlu, protože přišel příliš brzy, fakt nechápu. Scream o tři roky později uspěl ne proto, že stačilo jen přijít v pravý čas, ale protože to byl sakra zábavný a kvalitní film, který měl hlavu a patu s bonusem navíc v podobě zmíněné meta úrovně od fanoušků daného žánru pro fanoušky daného žánru. McTiernan tady a Craven před tím měli v ruce jen ten bonus navíc v podobě meta úrovně dtto. Sakra zábavný a kvalitní film, který by měl hlavu a patu, se jim oběma tehdy bohužel ztratil někde po cestě. Takže ne, i kdyby oba filmy přišly v ten pravý čas (ať už tohle sousloví pro kohokoliv znamená cokoliv), žádnou díru do světa by neudělaly a dopadly by úplně stejně - jako polozapomenuté žánrové záležitosti se slibnou myšlenkou, ale nepovedeným provedením. Někdy "ne-dost-dobrý" je zkrátka jen "ne-dost-dobrý". Minimálně tady to platí beze zbytku.

Pokud bych si měl vybrat, zda se z daného roku na poli policejních meta akčních komedií podívat znovu na tohle nebo na Loaded Weapon 1, tak je volba naprosto jasná (a to jsem tuhle parodii taky viděl naposledy někdy na přelomu milénia). Sorry not sorry:-). Jediné plus v tomto případě je asi jen to, že po (zaslouženém) obřím finančním výbuchu tohoto projektu si McTiernan spravil chuť parádní trojkou Die Hard a Arnie s Cameronem spolu upekli peckovní True Lies, čímž bylo v případě obou pánů ze strany obecného publika (mě nevyjímaje) vše odpuštěno. Konec hlášení:-).  

Bad Boys

Baye jsem objevil až o rok později s adrenalinovou peckou The Rock, kterou v Cinemě (zcela po zásluze) strašně vychválili a odnesla si v recenzi plný počet, což se před tím na poli klasického akčního (a současně ne sci-fi) filmu, jakožto "pokleslého" žánru, stalo snad jen u de Bontova Speedu. Bayův celovečerní debut jsem pak viděl až nějakou dobu poté a nutno dodat, že po nadšení z The Rock jsem k filmu přistupoval s nemalým očekáváním. A jako nebudu předstírat, při prvním zhlédnutí se u mě dostavilo malinké zklamání, no:-). Po tom parádním akčním ohňostroji s geniálním OST a tím správným chlapským/armádním patosem navrch tohle působilo trochu jako jízda na půl plynu.

Zkrátka docela levné policejní buddy béčko s dvojicí televizních komiků v hlavních rolích (Smithe jsem znal z Fresh Prince, kterého jsem sem tam sledoval, zatímco Lawrence jsem prvně zaregistroval právě tady), kterým sekundoval trochu přehrávající Karyo a už tehdy polozapomenutá hvězdička Leoni, snad jen ten excentrický Pantoliano mi sedl už v té době. Jasně, Bayův dravý režijní styl a cit pro audiovizuální finesy tu více, tu méně prosvítal už tady, ale jednak se naplno projevil až v The Rock a jednak limity budgetu byly ve filmu prostě znát. Tehdy na mě film působil jako takový ten typický debut o něco později známého/slavného filmaře, u kterého člověk na první pohled pozná, že za kamerou talent a schopnosti rozhodně jsou, ale současně je mu jasné, proč se do té skutečné "záře reflektorů" daný tvůrce dostal někdy jindy s něčím jiným (viz Spielberg, Lucas, Fincher, Wachowskis, atd.).

Teprve po opakovaném zhlédnutí jsem docenil, že Bay v daných podmínkách a s daným rozpočtem vymáčknul ze štábu, herců i filmu jako takového vše co se vůbec vymáčknout dalo a navzdory všem omezením jde o poctivou žánrovku, sympaťáci Smith a Lawrence mají mezi sebou skvělou chemii a podobně zábavný policejní mix akce a humoru tady nebyl snad od série Lethal Weapon. Dvojku, která už stála 6x tolik co jednička (a je to na ní sakra vidět) a ve které se Bay doslova utrhl ze řetězu (krysy a mrtvoly ftw:-)), jsem pak už poctivě vyhlížel dlouho dopředu a stejně tak trojku, v jejíž vznik jsem během let pomalu přestal doufat (ale naštěstí se přece jen dočkal). A s připravovanou čtyřkou to u mě nebude jinak:-).  

Scream VI 7/10

Populární série s maskovaným fanouškem nerezavé oceli se zálibou v lidské anatomii pokračuje po roce dalším dílem a na klasickou otázku "Vincente, máme radost?" lze s úlevou zareagovat klasickou odpovědí "Máme radost.". Sice o něco málo menší než posledně, ale pozitivní dojmy rozhodně stále převažují a to i na pošesté. Slovy klasika "Kdo z vás to má?":-). Teprve podruhé v sérii došlo na situaci, kdy pokračování vzniklo jen rok poté, co byl natočen jeho předchůdce a panovaly tak obavy, zda tvůrci zvládnou tak rychle přijít s dalším zábavným dílem, který nebude jen otrocky vykrádat své starší sourozence a dokáže divákům opětovně doručit dostatečnou zásobu zábavných, vtipných a napínavých scén. Dobrá věc se tady naštěstí podařila a hrozba vyčerpanosti značky se prozatím odkládá na neurčito.

Klasický úvod v podobě telefonního hovoru s vrahem, tradiční whodunit dějová linka, plno skvěle vygradovaných scén (prolog, obchod, žebřík, metro), pochopitelně spousty referencí na celou sérii a jednotlivé díly (tv bedna jako vražedný nástroj prostě nikdy nezklame:-)), k tomu samozřejmě meta odkazy na hororový žánr jako takový a největší klasiky (obrácení rolí lovce a oběti po vzoru Halloweenu H20), jak se v sérii stalo již dobrým zvykem, nepostradatelný hlas Jacksona, který se zkrátka nikdy neomrzí a i zde odvádí mistrovskou práci, návrat starých postav z předchozích dílů (Cox, Ulrich a Panettiere), připomenutí známých hudebních motivů postav (Deweyho melodie ze dvojky, vypůjčená z OST Broken Arrow), nebo značkou proslavený důraz na fyzickou stránku konfrontace jednotlivých postav s místním antagonistou. Tohle všechno diváci ve filmu naleznou, ovšem tím to ještě nekončí. 

Přestože se jedná o několikátý díl v sérii a divák by předem očekával, že se studnice nových, ideálně neotřelých, nápadů již vyčerpala, tvůrci aktuálního pokračování si pro diváky přichystali hned několik novinek, které dlouhá léta prověřené schéma příjemně oživují (byť základ je pochopitelně stále stejný a k žádným zásadním změnám tady nedochází). Konečně v sérii tvůrci přepracovali ten neustále opakovaný (s čestnou výjimkou trojky) a upřímně už malinko přežitý koncept dvojice zabijáků (po navýšení počtu vyznavačů ostrých nožů ze dvou na tři jsem volal už v případě pětky a mé přání bylo v šestce kupodivu vyslyšeno:-)), nicméně dvojkou zavedený prvek genderové vyváženosti v řadách vrahů stále přetrvává i zde, což s ohledem na fakt, že stran jednotlivých killů se tentokrát notně přitlačilo na pilu, vyznívá ještě více nevěrohodně než kdykoliv dříve. Nadále pak doufám, že v příštích dílech zajdou tvůrci ještě dál a dočkáme se něčeho ve stylu "stabathon" turnaje (spousty vzájemně si konkurujících (týmů) vrahů pořádajících vražedný hon na hlavní postavy). 

Tajemný záporák tentokrát neútočí na své nebohé oběti pouze za situace, kdy má dostatečný klid na svou práci, ale nerozpakuje se vzít do ruky nůž, potažmo střelnou zbraň, na veřejnosti před zraky spousty svědků a potenciálně dalších obětí. S čímž souvisí fakt, že body count se od posledně o něco navýšil, což je chvályhodné, protože minule to žádná hitparáda nebyla. Dalším plusem je brutalita a nekompromisnost samotných killů, které se úctyhodně pozvedly na novou úroveň. Zdejší praktické ukázky zručného zacházení s kuchyňským náčiním tady působí skutečně intenzivně. Současně pojmout část vyprávění z pohledu vraha, byť jde o snaživého začátečníka a nikoliv hlavní ostřílenou "hvězdu" téhle show, je vítané osvěžení a vůbec bych se nebránil, kdyby se v sedmičce tento koncept zopakoval (takové POV ala Ghostface by mohlo stát za to:-)). Škoda, že zajímavá a nosná linka konkurenčního týmu vrahů není ve filmu rozvedena o něco více. Ke zmíněnému zabijáckému soutěžení, kdo z vrahů vytipovanou oběť zabije, je od toho už jen krůček. 

Campbell se v šestce a stejně tak úplně poprvé v celé sérii neobjevuje (a to z finančních důvodů) a vlastně to ani nijak zvlášť nevadí. Je zřejmé, že se tvůrci snaží pomalu, ale jistě odstřihnout značku od původních postav a plně se soustředí na v minulém díle představené postavy, jakožto nové tahouny značky v dalších pokračováních (po odpravení Arquettea v pětce jsem v šestce očekával odchod ze scény i v případě Cox, k čemuž tak nějak napůl došlo:-), absentující Campbell se sice v dalších dílech objevit může, ale upřímně bych se vlastně nedivil, kdyby se již do série nevrátila). Stran obsazení se od posledně nic moc nezměnilo. Barrera předvádí slušný výkon, Ortega by si zasloužila mnohem více prostoru, Cox trousí hlášky jako za mlada (a stále vypadá jako oživlá mumie:-)) a nové herecké posily jsou s výjimkou Panettiere (která je navíc staronová posila) prakticky jen do počtu a bez šance diváka nějak výrazněji zaujmout. Což naneštěstí platí i pro Weaving, na kterou jsem se předem značně těšil, protože si v šestce moc dlouho nepobude. Její účast ve filmu se totiž omezila na pouhé cameo ve stylu Barrymore v jedničce (aneb tvůrci to udělali znovu a zase jsem naletěl:-)). 

Nicméně ne vše se v šestce podařilo tak, jak bych si představoval a vedle svěžích tvůrčích rozhodnutí jsou zde také nějaké ty vady na kráse, přičemž jejich množství je o něco málo větší než posledně. Zasazení děje do městského prostředí na papíře slibovalo spousty příležitostí, jak divákům ukázat nějaké netradiční situace a nebo neokoukané způsoby likvidace postav, které se v sérii dosud neobjevily. Bohužel nové prostředí je ve filmu využito naprosto minimálně a povedených scén typu metro je pohříchu málo (scéna se žebříkem se nepočítá, protože by se mohla odehrávat v podstatě kdekoliv). Přitom se nabízelo tolik možností (letiště, přístav, nákupní střediska, zábavní park, mrakodrapy, kanalizace, mosty, sportovní arény, trajekty, atd.), o pamětihodnostech NYC (Socha Svobody, Empire State Building, Central Park, Times Square, atd.) ani nemluvě. V tomto směru si vedla mnohem originálněji trojka, ve které děj zavedl postavy do LA, přesněji řečeno do samotného Hollywoodu, ale třeba i jinak mizerná osmička Friday the 13th, která se z části odehrává taktéž v NYC.

Psychopatická linka ve stylu Psycho, která byla nastolena v předchozím díle, je tady sice dále rozvedena, za což patří tvůrcům pochvala, ale z mého pohledu by šlo toto téma rozpracovat ještě více, snad se bude v sedmičce s potenciální rozpolceností hlavní postavy pracovat mnohem důkladněji (co tak třeba postavit obě nevlastní sestry proti sobě:-)?). Nový ústřední prvek vyprávění, v podobě náhledu na vražené události (a na meta úrovni na film samotný) jako na franšízu, ve skutečnosti není nic dosud neviděného. Pravidlo o nových postavách, mezi kterými je třeba hledat nového vraha, platí už od dvojky a poučkou o postradatelnosti původních postav se tvůrci řídili už v pětce. Taktéž s mytologií série se zde pracuje poněkud méně nápaditě než minule. V traileru proklamovaná "síň slávy" je bohužel využita jen k fan service scéně "prohlídky po přítomných atrakcích" a to je vše. Navíc totožný motiv pro rozpoutání vlny vražd (pomsta za zabití člena rodiny) byl ve dvojce, zatímco scénáristická klička s fingováním smrti postavy, která se v závěru ukáže být jedním z vrahů, byla ve trojce, přičemž finální odhalení identity záporáků je stejně ne/přesvědčivé jako opět ve trojce.  

Na poli slasherové konkurence, počítaje v to zejména tuny novodobých předělávek kultovních klasik z 70s a 80s, se ovšem i přes zmíněné výtky jedná o jasný kvalitativní nadstandard a jak jsem psal už v případě pětky - kéž by si každé pokračování s takto vysokým pořadovým číslem v sérii vedlo po stránce kvality podobně zdařile. Šestka v tomto ohledu naštěstí značce nevrazila nůž do zad (ehm:-)) a všemi předchozími díly nastolenou laťku nadále drží velmi vysoko. Celkově jde o další skvělý příspěvek do série a těším se na sedmičku. Snad současná forma tvůrcům vydrží co nejdéle:-).

Oscar 2022

Fraser zcela zaslouženě (ale stejně tak bych to přál i Farrellovi). Yeoh asi nic proti ničemu (Blanchett by to asi slušelo malinko víc, ale fakt, že dají sošku sexy kopačce z HK, na kterou jsem měl v 90s crush, je vlastně strašně super:-)). Quan dejme tomu (Gleeson nebo Keoghan si to dávali mnohem víc, ale fakt, že dají sošku klukovi z Indyho, na kterého se od té doby až doteď úplně zapomnělo, je vlastně strašně vtipný:-)). Curtis ale vlastně jo (vyjma Condon neměla nějak vážnou konkurenci a když už nic jiného, tak "za zásluhy" stran celé její kariéry to je ok).

Film a režie proč ne, akademie udělala v minulosti už větší přešlapy a pokud si někdo pořád stěžuje, že sošky dostávají jen artovky, indies a filmy s "vysokými ambicemi", namísto jednoduchých blockbusterů a žánrových "divností" mimo mainstream, tak se zase po dlouhé době dočkal (ale stejně bych to viděl raději u  McDonagha, Spielberga nebo Östlunda), origo scénář je za všechny ty nápady ve filmu úplně v pohodě, střih totéž. U Mavericka a Avatara jsem nečekal, že budou mít jakoukoliv šanci jinde, než v technických kategoriích, takže v tomhle se žádné překvapení nekonalo a naštěstí to proměnili alespoň tam. Výpravu a hudbu bych přál víc Babylonu, ale Western Front je taky slušná volba. Kamera zaslouženě Western Front, kostýmy měly jít za Babylonem nebo Elvisem, masky nemohly skončit nikde jinde než u Whale. Celkově to dopadlo tak nějak jako vždy - některé sošky pochopitelné, některé překvapivé, některé zvláštní a některé trochu mimo. 

&

Koukal jsem zpětně na sestřih a tvl, ten best song to vyhrál snad na něčí objednávku, jinak to není možný:-). Takovou mizernou, unylou a nemelodickou bollywoodskou odrhovačku jsem už dlouho neslyšel. Na yt jsou tuny násobně lepších věcí odtamtud a ve srovnání s tímhle je Gaga song úplné mistrovské dílo (a to má v repertoáru ještě lepší filmové kusy, viz A Star Is Born).

Jinak byly fakt vtipné ty děkovačky:-). Jako chápu, že je to pro ně první takové ocenění, nával emocí, pocit satisfakce, whatever a na jejich místě bych to asi měl taky tak, ale v každém proslovu kolovrátek o potřebě snů, plnění snů, víře v sama sebe, nevzdávání se, případně ještě těžkém údělu imigrantů, atd., když v podstatě to samé zaznělo už několikrát? PR to celé akci nepochybně vylepšilo, přece jen lidi mají rádi šťastné konce, ale těch kapesníků bylo na mně už fakt moc. Ještě chyběl světový mír a bylo by to kompletní:-). Kam se poděly ty půlminutové výstupy, kdy se jen poděkovalo akademii, kolegům z placu a rodině a that's it?

A Man Called Otto 7/10

Hanks je nerudný, puntičkářský a sarkastický mrzout v pokročilém věku (zlí jazykové by jistě řekli spíše "zlý dědek"), který má rád pořádek a řád, naopak nemá rád lidi (zvláště pokud jde o sousedy, prodavače, kurýry, kolegy z bývalé práce, dobrovolníky v nemocnicích, netrpělivé řidiče, amatérské novináře a dalo by se ještě sáhodlouze pokračovat:-)), domácí zvířata a realitky, nedávno ovdověl a rozhodl se dobrovolně skoncovat se životem. Průběžné pokusy odejít z tohoto světa z jeho strany jsou ovšem neustále narušovány jeho okolím a především pak členy rodiny, která se - jaká to náhoda - právě teď nastěhovala do sousedství a hodlá se s Hanksem - kdo by to byl řekl - spřátelit, i kdyby se to mělo stát proti jeho vůli. Nebude to trvat dlouho, než se ukáže, že Hanks pod slupkou otravného konfliktního seniora ve skutečnosti skrývá - to je ale překvapení - starostlivého a ochotného člověka a věrného přítele, který jen ztratil smysl života a znovu jej s pomocí jeho nových sousedů našel. Zatmívačka, titulky, konec. 

Takto ve stručnosti působí premisa filmu jen jako další z nekonečné řady historek (kolik takových tady už bylo a jistě ještě bude) o dobrákovi se srdcem na tom správném místě, který se po prodělané bolestné zkušenosti ve svém životě rozhodl uzavřít před celým světem a své zklamání, trápení a trauma před ostatními maskuje všemi myslitelnými povahovými rysy, které jsou ve společnosti považovány za ne-až-tak-kladné. Přičemž zasáhne osud a postaví mu do cesty jeho pravý opak - bezprostředního, energického a optimistického jedince (nebo rovnou skupinu takových osob), který mu dokáže, že nikdy není pozdě na přehodnocení přístupu ke světu a ztracené štěstí v životě lze přece jen opětovně nalézt, stačí jen se tomu nebránit. 

A ono to tak vlastně z podstatné části i je. Předlohu ani předchozí adaptaci bohužel neznám, takže zda, případně do jaké míry, tady došlo ke zjednodušení, významovému posunu, vypuštění důležitých témat nebo dějových linek a celkovému "přizpůsobení" cílovému publiku (tolik typické neduhy hollywoodských předělávek veškeré ne-hollywoodské produkce) posoudit nemohu, ovšem vzhledem k původu díla (jak knihy, tak filmu) na dalekém severu si dovedu představit, že originál (jak kniha, tak film) zašel stran vykreslení charakteru hlavní postavy, vzájemných vztahů mezi jednotlivými postavami a míchání dojemných, vtipných, smutných a dramatických momentů oproti aktuálnímu převyprávění továrnou na sny přece jen o něco dál a zejména postupná proměna titulní osoby z nepříjemné postavy ve veskrze oblíbenou figuru je v něm podána trochu uvěřitelnějším a nebo přirozenějším způsobem. 

Na druhou stranu takové ambice tvůrci předělávky v čele s Forsterem pravděpodobně vůbec neměli s ohledem na fakt, že hlavní role se zde zhostil nestárnoucí neselhávající sympaťák Hanks (v retrospektivních sekvencích pak Hanks junior, takže jde o takovou malou rodinnou sešlost), u kterého divák hned od samotného počátku příběhu tak nějak automaticky předpokládá, že žádnou rozporuplnou, natož skutečně negativní, postavu ve filmu hrát nebude a je tak jen otázkou času, kdy v průběhu děje prodělá charakterový přerod a "přepne" se zpět do své tradiční polohy velkého sympaťáka a správného chlapa v jednom. A mýlit se pochopitelně nebude, což ovšem není na závadu.

Pokud měli tvůrci v plánu doručit divákům ukázkové dramedy představení v klasickém stylu H.L.P. (nebo-li hluboce lidského příběhu:-)), u kterého se člověk místy zasměje, místy dojme a místy si třeba i popláče (obzvláště na konci symbolická spotřeba kapesníků prudce vzroste, aneb jedno oko nezůstane suché:-)), tak se jim uvedený cíl podařilo splnit beze zbytku. Všechny povinné propriety jsou zde totiž přítomny a fungují dle očekávání, tj. více než obstojně. Pokud divák přistoupí na zmíněná pravidla hry, dostane se mu příjemného zážitku a spokojeného ujištění, že Hanks na to, utáhnout celý film svým charismatem, stále s přehledem má. 

Celkově se jedná o povedenou a nenáročnou žánrovku, která si před divákem nehraje na nic světoborného nebo přesahového, ale to, co divákům předkládá, zvládá přednést v poctivé a funkční podobě, přičemž nemalou zásluhu na tom samozřejmě má samotný Hanks, bez kterého by to celé pravděpodobně dopadlo podstatně méně zdařile. Někdy k divácké spokojenosti stačí jen toto, byť třeba předloha nebo předchozí adaptace je na tom kvalitativně ještě o něco lépe.

No Hard Feelings

Trochu se divím, že tohle neskončilo u nestydy Robbie, podobná látka je pro ni jako dělaná, ale Lawrence je více než příhodná náhrada a má to správnou feel-good atmosféru, takže palec nahoru. Sice z toho tuším spíše coming of age veselou historku (vlastně bych se dost divil, kdyby ve filmu nakonec k nějakému pichu za účasti Lawrence došlo:-)), než nějakou klasickou romcom, natož teen sexcom s explicitním podáním ... čehokoliv, co by bylo potřeba jakkoliv cenzurovat (viz název traileru, ve kterém kromě hodně keců nedojde vůbec k ničemu:-)), ale to není nijak na závadu. Pokud bude slušná story, tak se klidně obejdu i bez pichu (myšleno ve filmu:-)). 

The Whale 8/10

Ve zkratce: Aronofsky a Fraser si natočili vlastní verzi Leaving Las Vegas, jen scénáristu vyměnili za učitele tvůrčího psaní, obětavou profesionální společnici za neobětavého dospívajícího potomka hlavní postavy a v neposlední řadě nezvladatelnou závislost na alkoholu za chorobnou obsesi jídlem, respektive extrémní obezitu, přičemž dokázali divákům předvést podobně působivou sociologickou sondu o jedné pohnuté cestě za vykoupením, smířením a možná i odpuštěním, jako se to podařilo Figgisovi a Cageovi více než čtvrt století zpátky. Zanedlouho se ukáže, zda Fraser půjde ve stopách Cage i v dalším ohledu a dojde si pro Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli, čímž by se kruh pomyslně uzavřel*.

Poněkud obšírněji: Aronofsky se po delší tvůrčí pauze vrací k režii a vzhledem k rozporuplnému diváckému přijetí jeho posledního počinu v podobě nekompromisního alegorického podobenství Mother! by se chtělo napsat, že jde o velkolepý kvalitativní návrat, ovšem osobně patřím do početně skromné části divácké obce, kterou předchozí nábožensky zabarvený filmový experiment více než zaujal (zřejmě viděno ve správný čas a ve správném myšlenkovém rozpoložení:-)), takže mohu s úlevou konstatovat, že ani tentokrát Aronofsky nezklamal a se svým nejnovějším dílem servíruje divákům další skvělou podívanou, v tomto případě sugestivní pohled na jeden týden v životě člověka, který bez zpáteční jízdenky nastoupil do vlaku, který se nezadržitelně blíží ke konečné stanici.

Po stránce výchozí premisy i samotného příběhu nejde o nic objevného a na diváka v průběhu děje nečeká prakticky žádné překvapení. Aronofsky procedurálně den po dni sleduje pomalý, ale setrvalý, pád hlavní postavy do existenční propasti, během kterého se střídají světlé okamžiky s těmi temnějšími, ale o výsledku není předem pochyb. Máme tady psychicky i fyzicky zlomeného titulního hrdinu, který přijal svůj nevyhnutelný osud, byť mu jeho okolí neustále podává záchranné lano a svůj zbývající čas na tomto světě se rozhodl využít k napravení nejzávažnějších chyb, kterých se v minulosti dopustil. Dále zde máme několik vedlejších postav, které projevují různou míru pochopení a ochoty jej od sebedestruktivního chování odradit. 

Samozřejmě nechybějí nejrůznější melodramatické momenty, ve kterých by měl divák titulního hrdinu chápat a litovat a v jiných momentech naopak soudit a opovrhovat jím, k čemuž ve filmu slouží především dějová linka, věnující se jeho komplikovanému vztahu s dospívajícím potomkem, přičemž v samotném závěru se divák pochopitelně dočká náležitého emocionálního klimaxu v podobě smířlivého "světla na konci tunelu" (jak v přeneseném slova smyslu, tak i doslova). Podstatné ovšem je, jak to všechno na diváka působí jako celek a naštěstí to působí náramně (osobně vyzkoušeno:-)). 

Podobné psychologicko-sociologické studie jednotlivce, který se dostal, ať už vlastní vinou nebo cizím přičiněním, na hranu svých psychických a především fyzických sil (respektive již za ni), nepřekvapivě celé stojí a padají na výkonu hereckého představitele hlavní postavy. Pokud z nejrůznějšího důvodu nefunguje film v tomto ohledu, prakticky nefunguje jako celek, nehledě na ostatní aspekty (kamera, hudba, střih, výprava, ostatní obsazení), které jinak mohou být na vynikající úrovni. Sázka zrovna na Frasera na papíře nevypadala úplně jistě, ovšem nakonec se rozhodně vyplatila.

Fraser pro účely filmu podstoupil obdivuhodnou fyzickou transformaci, ovšem to by samo o sobě nestačilo. Naštěstí parádní herecký výkon z jeho strany prostupuje i pod tou tunou prostetik, latexu a make-upu a takto náročná role pro něj představuje ohromné zadostiučinění v návaznosti na to, čím si v profesním i osobním životě v uplynulých letech prošel. Sink v roli svérázného a rebelujícího adolescenta, který čelí problémům ve škole i v rodině, tady v podstatě opakuje svou úlohu ze Stranger Things a daří se jí to s podobným výsledkem, tj. výborně. Zbytek castingu pak odvádí slušnou práci, která sice úplně nenadchne, ale zajisté také nezklame.

Celková komornost vyprávění jak co do počtu zde vystupujících postav (zhruba pět), tak zejména prostředí, ve kterých se celý děj odehrává (velkoryse jedna:-)), vychází z divadelních kořenů předlohy a je samozřejmě na filmu poznat doslova v každém záběru, nicméně obvykle platí, že pokud je samotný příběh dostatečně nosný, postavy poutavé a děj divácky podnětný, případné skromné produkční měřítko ničemu nevadí a tohle je přesně takový případ. V souhrnu jde o vynikající divácký zážitek, prozatímní vrchol Fraserovy kariéry a další vydařený přírůstek do Aronofskyho filmografie.

*Tak Fraser si pro něj nakonec došel a kruh se pomyslně uzavřel:-). Tenhle recept "jak získat sošku snadno a rychle" i po čtvrt století očividně pořád funguje:-).

To Catch A Killer

Pěkný, moc pěkný. Každá temná a hutná krimi je vítána a tohle vypadá, že bude zrovna takový případ. Vedle takového The Ritual Killer tohle působí fakt jako úplný masterpiece:-) a plusové body i za to, že film bude mít podle všeho kromě obligátní detektivní linky i docela slušné produkční měřítko. Na Mendelsohna je tradičně spoleh, ale Woodley si upřímně z ničeho moc nepamatuju, tak jsem zvědavý, jak se ve filmu předvede. Totéž pak platí pro Szifrona, od kterého jsem prozatím nic neviděl a podle traileru to možná byla chyba. Snad se mu tahle stylová žánrovka jakožto hollywoodský debut povede a třeba mu v továrně na sny odstartuje slušnou kariéru. 

Ghosted

Kdyby filmy byly realitky, tak tohle je barák na klíč jako když vyšije. Špionážní linka nikdy neuškodí, každý správný hrdina/hrdinka potřebuje svého vtipného poskoka (pochopitelně opačného pohlaví), za co/proti komu se vlastně bojuje je úplně jedno, várka humoru tady, trocha akce támhle, hrstka romantiky navrch, nějaká ta špetka emancipace k tomu, zahustit exotickými lokacemi a servírovat jako nenáročnou žánrovku pro celou rodinu, kde si každý táta a máma pro sebe něco najde.

Jako content filler a direct2stream "produkt" je to v podstatě ideální materiál. Nevypadá to vyloženě na průser, ale nějak mě nenapadá nic, v čem by to mohlo jakkoliv kohokoliv překvapit. Snad to dopadne lépe, než seriálový remake True Lies. Laťka je položena celkem nízko:-).

Teenage Mutant Ninja Turtles: Mutant Mayhem

Ale no tak to jo, audiovizuálně to vypadá skvěle, Chan jako mistr krysa je jasná volba:-) a Cena s Rogenem jako tradiční dvojka prase a nosorožec zní taky slibně. Očividně se u kresleného pavouka neinspirovali jen tím neobvyklým způsobem animace, ale i celkovým feel-good pojetím s vtípky na každém kroku a specifickou atmosférou. Z traileru to působí jako jedna velká stylovka, snad se povede i ta příběhová část a forma tady nezvítězí nad obsahem. Spidey jde do kin o několik týdnů dříve a pokud to bude hit a případně trvalka, což pravděpodobně a možná bude, tak by teoreticky mohl nakopnout i divácký zájem o želvy.